Rozhovor s Radkem Sudou

Jak se Radek Suda vzal v Příbrami jakožto volejbalista. Tvoje volejbalové začátky?

Začínal jsem s plaváním, k volejbalu jsem se dostal tak, že Dan Rosenbaum zašel za mojí mamkou, která dělá trenérku plavání, že jsem docela vysokej a jestli nechci zkusit volejbal. Ta to doma nadhodila a já druhý den přišel na trenink a chytlo mě to. Tenkrát nás trénoval Eman Rosenbaum a vydržel jsem až do teď.

Kolik ti bylo když jsi přecházel z plavání na volejbal?

Ty kráso.. To bylo ve třetí třídě.

Ty ses mi svěřil, že jsi začínal jako blokař. Jak se rodila tvoje cesta na smeč? V Příbrami tohle docela funguje, viz například Michal Kriško, z kterého je skvělý univerzál.

Když jsme hráli kadety v Brně, ten rok nás trénoval Roman Ostrýž, a tam jsme měli problémy se zraněními, tak nebyl nikdo jiný a trenér mě už i na treninku tlačil na smeč, že na blok zas nejsem tak vysoký. A na smeči to fungovalo tak už jsem tam zůstal.

Pak přišla sezona 19/20, kdy ses dostal pořádně na extraligové hřiště. Shodou okolností se v Ústí na zápase zranil smečař Martin Böhm a to byla pak tvoje největší herní porce, následně.

To bylo někdy v prosinci. Tam mi i zavolal tehdejší trenér SKV Salon, jestli bych nechtěl do Ústí, kde jste taky řešily nějaké problémy. Říkal jsem si jo, půjdu si na půl roku zahrát a buď to dopadne, nebo nedopadne a vrátím se zpět do příbrami. Dan Rosenbaum mi řekl že jestli o to stojím, tak by mě pustil. Ale že ještě počkáme, ale že by byl rád abych zůstal, kdyby se náhodou někdo zranil. Že by tam pak neměl koho dát, hrál i Jindra Kuchař, protože my jsme měli smečřaze z Finského nároďáku Makkinena, ale ten nebyl úplně stoprocentní, měl problémy s achillovkou.
Přijeli jsme do Ústí, Dan řekl nakonec ne a Böhmík se nakonec i zranil. Tam to ještě dohrávali Kuchta s Makkinenem, ale pak už jsem hrál já, ještě s čerstvou posilou rusem Sysoevem. Tam jsme dohrávali tu sezonu řekl bych docela dobře s vzestupnou tendencí, bohužel sezonu ukončil Covid. Ale díky bohu alespoň za tich pět šest zápasů, které jsem odehrál.

Na konci sezony jsi se docela ukázal a tím se ti otevřely dveře do Dukly, což se asi úplně nedalo odmítnout.

No já měl ještě nabídku z Kladna, už jsem s tím počítal, že půjdu hrát tam, dobře trénovat a bude to změna. V příbrami jsem byl čtyři roky a trochu už jsem stagnoval že nehraju a že to nemá cenu. A kdyby jsem tu sezonu nedohrál, tak jsem přemýšlel, že bych možná i skončil. Začal jsem ale hrát, dostal jsem nabídku z Kladno, už jsem jenom čekal na smlouvu od Tondy Lebla a ten mi pak řekl že má zajímavou nabídku z Dukly a tak jsem nakonec podepsal v Liberci.

Takže z řekněme provinčního klubu jsi přestoupil do klubu, který se netají mistrovskýma ambicema, který čekaly poháry a podobně. Jaká to byla změna?

Změna to byla obrovská, už jenom v organizaci klubu. V Příbrami bylo vše v pořádku, ale je tady na první pohled vidět rozdíl. Jiný přístup ať už k treninkům a nebo řešením různých problémů.
Tréninkově. Věděl jsem že nebudu skoro hrát, ale věděl jsem že budu dobře trénovat, že na treninku bude 14 lidí, což se mi potvrdilo a myslím, že jsem získal zkušenosti, poznal nové lidi a ty treninky si myslím, že mi daly hodně. Trenér nekola myslím treninky nevede špatně a byl jsem spokojený. Zapracovali jsme na tehnice přihrávky a věřím že se i díky tomu rozpřihrávám.

Když mluvíš o příjmu, musím zmínit servis, který patří k tvojim nejsilnějším činnostem. Je to tak, že ti to šlo hned, a nebo jsi se k tomu musel propracovat?

Začalo to taky nějak zhruba v kadetech, když jsem byl poprvé na smeči a Ostrýž po mě nechtěl žádné technické údery a podobně, ale hlavně vyskočit a opřít se do balonu. Takže jsem do toho šel stejně i na servisu. V Příbrami jsme to měli na servisu tak, že kdo skákal tak do toho šel naplno, ale zase plachta se nesměla kazit a že za sebou má skákače, takže jsme měli takovouhle taktiku.
V Liberci když jsem pak střídal v Liberci, třeba do koncovky za stavu 22:23, tak do toho jsem už musel jít s jiným přístupem a třeba i trochu šetřit. Ale když hraju, jsem v zápasovém tempu, tak se do toho snažím jít pořád naplno.

Když říkáš, že když hraješ a jsi v tom zápasovém tempu. Po sezoně trénování na Dukle máš tedy ambice to prodat v zápasech u nás v Ústí?

Jo. Určitě. Jak jsi v tréninku a hraješ, tak je to mnohem jednodušší, než naskakovat do rozehraného zápasu za stavu 1:2 na sety když prohráváš koncovku. Takže je snažší do toho mlátit na treninku než tam pak jít v druhé polovině zápasu studenej a nerozehranej bez tempa. To je asi pro každého těžší. Ten hlad po volejbalu byl, ale ta nerozehranost i kvůli pozastavené první lize tam byla. Takže to bylo o to těžší. Protože tu herní praxi jsem prostě neměl. Moc jsem toho neodehrál. 

Tím narážíme i na tvoje cíle do další sezony. A třeba i na ty klubové.

Chci hrát dobrej volejbal, věřím že si sedneme s klukama a bude dobrá parta a na tom se staví vždy. A na tom myslím můžeme postavit naše výkony v ústí a týmové výkony mi nastiňoval manažer Přikryl, chtěl by rád opět hrát to co jsme uhráli letos. Takže uvidíme co se nám povede.

Dobře. Možná už konečně budeme hrát i s fanouškama. Z příbrami jsi zvyklý na skvělou atmosféru. Na Dukle ještě stihli být fanoušci na tribunách letos

No akorát na ten úvodní liberecký turnaj, ale pak už nic. 

Takže vzkaz tim našim fanouškům?

Určitě je chci pozdravit a věřím, že se sejdeme v co nejhojnějším počtu na hale! A na všechny se těším a že předvedeme to co od nás očekávají a jsem rád že jsem dostal tuhle příležitost a věřím, že jí využiju!

Díky moc za rozhovor!